Vyjádření vlastních potřeb a očekávání a domněnky

Nedělejme si doměnky!

Často nás nenapadne zmínit určité věci které nám právě připadají samozřejmé. Přesto očekáváme, že se toho sami dovtípí. Když k tomu nedojde, býváme zklamaní a podráždění. Takovým nedorozuměním se dá předejít právě tím, že o svých potřebách a přáních informujeme větami, které začínají. 

Potřebuji, aby…

Očekávám, že…

Pomohlo by mi, kdyby…

Mluvte o svých potřebách a pocitech

Potřebuji, aby…

  • Potřebovala bych aby jste se mi napsaly sms když budete mít v plánu nepřijít tentýž den. Přidalo by mi to na klidu. Šlo by to?
  • Vy něco potřebujete, dítě něco chce a společně hledáte řešení. Vymyslete řešení které vyhovuje oběma stranám.
  •  Mluvte pozitivně! Druzí lidé budou raději naslouchat našim přáním, zvláště když jsou smysluplná a pozitivně sdělená.

 

Přání a potřeby nejsou příkazy

Přikazuji ti, aby…

I když použijete výraz potřebuji neznamená že Vám druhá strana vyhoví, pokud se nejedná o příkaz, počítejte i s variantou že Vám nebude vyhověno. Nepoužívání příkazů by jsme neměli brát jako techniku která je efektivnější vůči vzdoru. Druhému člověku nemáme právo něco nařizovat pokud jsme se obroustraně nedohodli i když je ještě dítě.Děti nejsou otroci i když je živíme a pokud nechceme aby nás tak vnímali, musíte se k ním náležitě chovat a myslet to i vážně.