Nedávejte pokyny - udělej, nedělej to, …

Okamžitě začni uklízet! Vypni ten počítač a začni se hned učit! Ale ať už jsi v pyžamu! Nech už teho čtení a sypej na zahradu pomáhat! Koukej okamžitě začít jinak ti dám pár facek. A rychle!

Jestliže budete dětem stále dávat pokyny, nemusí přemýšlet o smyslu daného požadavku, rozhodovat se ani chápat proč. Důsledkem toho je, že se pokyn v příslušné situaci musí stále opakovat. Když si děti zvyknou na pokyny, nestanou se samostatnými a budou očekávat vaše příkazy. Pokud je dítě slýchá často, znamenají riziko pro budování samostatnosti, vyvolávají pocity nekompetence a vedou k závislosti na rozhodová­ní druhých lidí.

Když však vaše příkazy nedorazí, dítě nemá důvod si umívar ruce, čistit si zuby, uklízet. Proč by také mělo? Nejspíš nikdy nazažilo důsledky a nikdo mu neřekl proč má jít spát. Pokud už by jsme chtěli aby vaše dítě bylo druhý den vyspané protože víte že budete spěchat a odchod do školky potřebujete urychlit, nepřikazujte dětem jít spát. Naopak jim sdělte že potřebujete aby zítra ráno bylo vypspané protože spěcháte. Rozhodnutí kdy jít spát nechte na dětech, oni sami vý mnohem lépe než vy kdy jsou už unavené. Pokud to ale neví tak je to jen protože nedostali příležitost vyzkoušet i špatné rozhodnutí.

Pokud dítě poslechne když nechápe proč by mělo jít spát nebo si umít ruce, je to většinou protože chce vyhovět a mít klid, nikoli že bychápalo smysluplnost požadavku. Pokyny často způsobují podrážděnost. - Neříkej mi pořád, co mám dělat!

 

Nahraďte pokyny podáváním informací!

Další alternativou k podávání informaví je možnost volby – nabídka přijatelných variant chování, například: Uděláš to za hodinu nebo až večer?