Zahrada hrou

Pod pojmem zahrada si každý z nás představí něco jiného. V někom vyvolá negativní emoce kvůli dřině, která se stala jen nepříjemnou povinností. Pro jiné to může být skvělé místo k odpočinku a zábavě, jako stvořené k projevení kreativity a k objevování něčeho nového. Záleží pouze na vás, jak budou vnímat zahradu vaše děti.

Vidí vaše dítě v práci na zahradě smysl?

Děti od přírody baví učit se nové věci, pokud vidí v činnosti smysl a nejsou při ní vystaveny neustálému hodnocení či moralizování. Každý člověk je jiný a má jiné priority a způsob vnímání. Například pěstování rajčat může být pro někoho smysluplné, protože tak získá rajčata, jež mu připadají chuťově lepší než z obchodu, a navíc ušetří peníze.

Dítě však může tutéž záležitost vnímat jinak. Možná pro něj pěstování rajčat představuje pouze zbytečnou práci, protože vidí, jak se doma hromadí obrovské mísy plné rajčat, které už nikdo nechce, a má pocit, že je jí k snídani, svačině i večeři. Navíc vnímá nešťastné rodiče nebo babičku, kteří lamentují, že se spousta rajčat zkazí, protože je „nikdo nejí“. Pomáhání na zahradě s rajčaty (sbírání, zalévání, vytrhávání plevele) v takovém případě znamená pro dítě nesmyslnou práci. Zvláště když navíc upřednostňuje rajčata z obchodu, protože jsou kyselejší.

 

Mocenský přístup vede k odporu a naschválům

Podtrženo, sečteno, v tuto chvíli tu máme dítě s odporem k práci na zahradě. To však není jediný důsledek výše zmíněné situace. Jestliže dítě bylo nakonec donuceno pomáhat, ačkoliv nevidělo v této činnosti smysl, narušil se i dobrý vztah mezi dítětem a dospělým.

Mocenský přístup je totiž založen na tom, že chcete prosadit svou představu o tom, jak by vše mělo být. Argumentujete tím, že jste dospělý, chodíte do práce a živíte děti, takže přeci máte poslední slovo. Používáte-li mocenský přístup a vaše děti neposlouchají, pak neváháte sáhnout k trestům, zastrašování a křiku, protože máte za to, že děti mají dospělého poslouchat na slovo.

Takto nastavený vztah lze s nadsázkou přirovnat k otroctví. Dítě musí, protože dospělý chce nebo potřebuje. Tento přístup se samozřejmě dítěti nelíbí, takže se bude vztekat, dělat scény a možná bude mít i tendenci vybíjet si zlost na bráškovi a ostatních členech rodiny. Nebude se chtít s vámi na ničem domluvit. Bude mít sklony ke lhaní a vymlouvání a udělá cokoli, aby se vyhnulo nesmyslné činnosti, kterou jste mu přikázali. Pravděpodobně se bude bát neposlechnout, a tak se uchýlí alespoň k naschválům a odmlouvání.

 

Respektujte dětský pohled na svět

Od tématu práce na zahradě jsme se trochu vzdálili, avšak ne tolik, jak se může zdát. Sebezábavnější činnost totiž svým přístupem můžete změnit z hlediska dítěte na tu nejotravnější. Děti není třeba nutit do práce, protože vám rády pomohou, pokud budou vidět smysl dané činnosti. Abyste jim tento smysl dokázali objasnit, musíte mít respektující partnerský vztah k dítěti. To znamená, že jste si s dítětem navzájem rovnocenní, podobně jako ve vztahu s vaším partnerem či partnerkou. Ukažme si to na příkladu.

Chcete li si na zahradě vytvořit odpočinkové místo, sdělíte si navzájem své představy a potřeby – vy, váš partner i vaše děti – a společně hledáte řešení. Nejedná se o žádnou manipulativní techniku, která by měla jen dosáhnout toho, aby dítě získalo pocit, že mu věříme a rádo pracovalo když si zamanete. Jde o váš přístup k dětem, o vaše přesvědčení že jste si rovni i když máte více zkušeností.

Smysl konkrétní činnosti mohou dát i vaše potřeby. Podívejme se třeba na následující dialog matky a syna.

„Martine, jsem unavená z práce a bolí mě hlava, nemohl bys, prosím tě, zalít za mě zahradu?” Martin na to odpoví: „ Chtěl bych s kamarádkou ještě jít na chvíli ven a a pak bych šel zalévat.“ Maminka souhlasí. Je ráda že Martin vzal úkol bez problémů za svůj a ví, že půlhodinu zalévání počká.

V případě mocenského přístupu by se maminka neptala a ani nediskutovala. Její odpověď by pak mohla vypadat takto:

„Teď nikam nepůjdeš, musíš nejdříve zalít zahradu a pak už půjdeš spát.“ Podobný přístup nevytváří u syna kladný vztah k zahradě ani k oné mamince.

Zahrada se pro tuto chvíli stává v jeho očích zlem, protože on měl domluvené rande. Místo aby se matka zamyslela nad tím, jak co dítě po ní chce a proč, jedná s dítětem pouze z pozice autority.

 

Jak zapojit dítě do činností na zahradě?

Už víme, že děti musejí vidět smysl činnosti, to však samo o sobě nestačí. Ať už nám jde o to, že bychom potřebovali pomoci, nebo bychom rádi v dětech vzbudili kladný zájem o zahradní činnosti, musíme je umět motivovat. A řešením rozhodně není motivace penězi či jinou odměnou.

 

Motivujte děti zpětnou vazbou

Odměny totiž podkopávají vztah k dané činnosti. Děti za použití odměn nebudou pěstovat rajčata proto, že je to baví a vidí v tom smysl, ale protože za to dostanou odměnu, pochvalu či uznání. Odměnu si děti totiž mohou často vykládat následovně: „Tato činnost za nic nestojí, když tě musejí odměňovat.“ Odměny působí negativně i z toho důvodu, že dítě pak nebude chtít dělat činnosti, ze kterých nemá prospěch. Neustálým chválením vytvoříte v dítěti pouze závislost na autoritě, bude mít pocit, že bez potenciální pochvaly nemá smysl se o něco se snažit. Namísto odměn a pochval dávejte dětem zpětnou vazbu.

Prostor pro pokusy

V první řadě vytvořte dětem na zahradě pouze jejich prostor, ve kterém mohou tvořit nebo pěstovat, co chtějí. Děti touží naučit se nové věci, ale svým vlastním způsobem. Chtějí dojít k řešení samy. Tady si mohou vyzkoušet i ta nejméně efektivní nebo nejhorší řešení. Člověk se nejlépe učí z vlastních chyb. Chyba v tomto případě bude znamenat pouze uschlé kytičky. Prostor však nabízí i další možnosti – může se stát místem odpočinku i kreativity, když si tu dítě vysadí trávník nebo postaví houpačku či rozhlednu.

Děti chtějí mít zodpovědnost

Už jsme uvedli, že děti někdy nemusí sdílet stejnou motivaci k činnosti. Ve výsledku nerady pomáhají. Přesto bychom jejich pomoc uvítali, ale rozhodně nechceme dítě nutit ani manipulovat. Co s tím? Dáte-li dítěti možnost volby a zodpovědnost, zjistíte, že všechno může skvěle fungovat. Jděte za dítětem jako za rovnocenným partnerem a požádejte jej na rovinu o pomoc.

Svěřte mu zodpovědnost za nějakou část zahrady.

Nabídněte mu pěstování rajčat nebo paprik nebo jen nějakou část dle jeho věku. Důležité je, aby mělo možnost vybrat si zeleninu, která mu je sympatická, činnost, ve které vidí nějaký smysl. Svěřte mu zodpovědnost za celou činnost. Od vysázení sazeniček, zasazení, zalévání, vytrhávání plevele po sklízení úrody a úklid prostoru. Děti skutečně ze všeho nejvíc touží po zodpovědnosti, ačkoliv dospělí jim často žádnou zodpovědnost předat nechtějí!

Ve chvíli, kdy dítě získá zodpovědnost a nikdo mu ji nebude brát, bude danou činnost brát opravdu zcela vážně. Přesto děti potřebují někdy pomoct. Pomoc jim však pouze nabídněte. Ujistěte potomka, že kdyby si s něčím nevěděl rady, může za vámi přijít a vy mu poradíte. Dejte však pozor na to, aby se rady nezvrtly v moralizování a především abyste radami nepřipravili dítě o zodpovědnost.

 

Radit neznamená jim stát za zády kdyby...

Nepřipomínejte dítěti každý večer, že nezalilo rajčata, a už vůbec nedělejte svěřenou práci za ně. Poradit znamená podávat informace. Na začátku mu řekněte, co vše je potřeba a jak to udělat.

Sepište společně návod: večer zalít, občas protrhat plevel, semínka dva až tři cm hluboko.

Důležité je také sdělit důvody, proč to tak má dělat! „Zalévá se večer, protože rostlinkám nedělá dobře zalévání přes den v horku.“ Pokud dítě nevidí v činnosti smysl, nemá důvod to tak dělat! Tím však vaše úloha téměř končí. Některé děti potřebují vědět, co se stane, když přestanou zalévat či vytrhávat plevel. Rajčata uschnou, nebo jich bude málo a budeme je muset kupovat v obchodě. Odstranění rozrostlého plevelu bude pracné a navíc se rozšíří do dalších částí zahrady.

Když vše půjde dobře, budete mít o práci méně a dítě si vyzkouší být zodpovědné. A když zodpovědné nebude a rajčata uschnou? Máme pro vás dobrou zprávu – možná tato zkušenost pomůže vašim dětem chovat se zodpovědně v budoucnu a vyhnou se tak mnohem závažnějším problémům! Dětství je čas, kdy je možné na malých věcech natrénovat důležité dovednosti. Samozřejmě musí následovat i přirozené důsledky a je-li dítě nezodpovědné, musí čelit následkům. Pokud rajčata uschnou, bude pro ně muset jít do obchodu. Jedná se li o starší děti, mohou rajčata nakoupit ze svých peněz. Poznají tak i hodnotu peněz a navíc jim bude pěstování rajčat dávat smysl – je to levnější.

 

Trestům se raději zcela vyhněte

Trestat děti zákazem jiné zajímavé činnosti za nezodpovědnost či za cokoliv jiného, co provedly, je nežádoucí. Nic tím je nenaučíte, pouze jim seberete motivaci něco dělat. Budou se bát se do čehokoli pustit. Pokud děti nevidí oprávněnost vašeho požadavku, nemají také důvod se chovat jinak. Když dítě nebude chápat, proč nemá mluvit sprostě, bude ve vaší nepřítomnosti opět používat nevhodná slova. Případně se jim vyhne pouze proto, aby ušlo trestu, tím však ničeho nedocílíte.

Možná se na první pohled bude zdát, že trest účinkuje a děti dělají, co mají, ale při hlubším zamyšlení dojdete k poznání, že žádný trest neprospívá vašim vztahům ani přátelství. Aplikujte přirozené důsledky, nikoliv tresty, jako „máš zaracha“, „nesmíš na počítač“ a podobně. Rozbije-li dítě vázu, slepí ji nebo koupí novou nebo přispěje nějakou částkou. Pamatujte na partnerský přístup. Chcete-li něco říci dětem, představte si, že byste totéž řekli i kamarádce. Cokoliv chcete říct, zkuste nejprve říci sami sobě a přemýšlejte, co cítíte, když si to říkáte.

Spojte zahradu s relaxací a odpočinkem

Ze zahrady by se nemělo stát pouze pracovní místo, i když tam rádi trávíme čas. K tomu je potřeba nějaký prostor, kde se všichni cítí dobře, kde si mohou sednout nebo se najíst, vyspat se, hrát rodinné hry. Na zahradě byste se všichni měli cítit dobře. I samotné místo může být pro děti odpudivé, ačkoliv by třeba rádo pěstovalo rajčata nebo kytičky.

Teď je však potřeba ze zahrady vytvořit příjemné místo. Toho můžete docílit pouze vzájemnou komunikací. Řekněte, jaké jsou vaše představy o zahradě, a poslechněte si, jaké jsou představy dětí. Poté hledejte společné řešení partnerským způsobem. Zapomeňte, že musíte mít poslední slovo vy. Nechte děti jejich představy nakreslit a diskutujte o nich.

Zkuste zapomenout na to, jak jste řešili zahradu dosud.

Navrhněte, kde byste chtěli mít místo na posezení a hry. Jak seskládat záhonky a políčka tak, aby to vypadalo hezky a všem tady bylo dobře. Určitě tak přijdete o spoustu prostoru, na kterém byste mohli něco pěstovat, ale stmelení rodiny za takovou přeměnu zahrady stojí. Pokud se do návrhů zapojili všichni, určitě budou mít i motivaci vše zrealizovat. Choďte pak na zahradu často, pořádejte pikniky, obědy, večerní grilování. Buďte tam šťastní, mějte se rádi.

Všechno nejspíš ale bude muset začít u vaší snahy o porozumění dětem, naslouchání jejich potřebám, než se vám otevřou a budou vám důvěřovat. Děti napodobují, učí se od vás a především cítí a vidí, jak to s nimi myslíte vážně.

Zahrada hrou

Pouze dekorační obrázky navozující představy o zahradě.